Večer.

Hanuš Věnceslav Tůma

Večer.
Tak tichý večer, krásný, k nepopsání, a měsíc, hvězdy, noci diadém, se tajným kouzlem na mou hlavu sklání, na hlavu mou a na tu mrtvou zem. O hlava moje, mrtvá, mrtvá země, již shasly jasné denní postavy, i stíny zašly za hor dálných témě, noc dávno už, a měsíc mlhavý. Noc, po dni tma; zda duši roztoužené, jež dál než slunce let svůj rozpíná, tam vrátí doby světla drahocenné, zda vrátí noc, co za dnem shasíná? O duše moje, mrtvá, mrtvá země, noc kryje tě, a kryje celý svět; však světlých postav nehynoucí plémě ne tato noc, jen slunce vrátí zpět. 74

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma