Jen na kůl s ním! tak přísný rozkaz zněl,

Hanuš Věnceslav Tůma

Jen na kůl s ním! tak přísný rozkaz zněl, Jen na kůl s ním! tak přísný rozkaz zněl,
a pochopů roj skočil storukýstoruký, by mučen byl pro zločin veliký, že myslil dřív, co pán teď říci chtěl. Byl přikován; nestál ni neseděl, smrt na tvářích, v očích krev od muky, a nad ním – vůkol – chechtot stozvuký, však on – pokojně k nebi zahleděl. A bylo mu, jak svatosť měl by v sobě, a žárem jejím vzplanuly mu líce, toť myšlénka, pro niž jsme ve porobě. A pán: jak, smělý otroku, snad’s pokořen? a klidně on: „muč, chceš-li ještě více, ty’s otrok vášně své, já v poutech svoboden!“ 94

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma