Ten Blaník tu, jak němá v bolu skála

Hanuš Věnceslav Tůma

Ten Blaník tu, jak němá v bolu skála Ten Blaník tu, jak němá v bolu skála
je pod hvězdou ve spánku pohřížen, a dumný, veledumný jemu sen ta minulosť kol hlavy obestlala. I má tak vlasť jednou a tvrdě spala, a nežli vzešel nad ní spasný den, jen tak pomalu, zvolna, zvolna jen se k životu ze spánku probírala. Teď žije zas! A proč ten Blaník starý tak dumá ještě, jak by kryl ji sen? proč v radosť nemění ty smutné tvary? Aj ví to stařec, ví to přezkušený, a proto stojí v dumách zachmuřený, že nepřišel, že svítá teprv – den! 102

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma