Na hoře a v údolí.
1.
Ten bílý domek na skále
jak by to byla kaplička,
a byl v ní pěkný obrázek,
to byla moje Hanička.
K ní já se denně modlíval,
v naději prosil za víru,
však zapomněl jsem, zapomněl,
že obrázky jsou – z papíru.
Tu větřík se kdes zatočil,
a obrázek mi s sebou vzal,
teď pustá stojí kaplička,
jak věrnost by tam pochoval.
128
2.
Má panenka na horách,
a já zase v údolí,
u ní ještě zima je,
u mne slavík šveholí.
U nás jaro rozkvétá,
a tam ještě sníh a led,
a tam ještě všecko spí,
u nás už je lásky svět.
A mé srdce mladičké
jak to jaro v údolí,
má panenka sníh a led,
ji tam srdce nebolí!
129
3.
Ta chýše moje chudobná,
a ten tvůj domek hezký,
ty jako z města panenka,
a já jen junák veský.
Ta chýše moje chatrná,
však láska má ji zlatí,
a domeček tvůj hezoučký
za lásku neodplatí.
A tak s tím hezkým domečkem
ty měj se dobře tady,
však já se srdcem upřimným
si štěstí najdu všady.
130