Nadarmo.

Hanuš Věnceslav Tůma

Nadarmo.
Co jsem já se ubohý už nahledal té lásky v světě, však mě přece srdce bolí, však mě přece bolest hněte. Do oblaků, s oblak dolů, v šíř i dál jsem světem chodil, daleké to putování – přece jsem se nedochodil. V tichých dobách o samotě ponavzdychal, ponaplakal, o těch dob tajného pláče! – přece jsem se nedoplakal. 132 Nedochodil, nedoplakal, sám jsem, pláču pro nikoho, nestratil jsem, nenašel jsem v světě nic – a v srdci mnoho! Však to pán Bůh dobře věděl, když tu krásnou lásku schoval, že kdyby ji člověk našel, snad by – nikdy nemiloval!! 133

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma