Slzičky.
1.
Chudý je, chudičký,
a by svět celý měl,
kdo je tu bez citu,
jakoby oněměl.
Neví-li, co je to,
zaplakat v radosti,
nebo-li nepoznal
slzičku bolesti.
Neplakal v neštěstí
pro blaho stracené,
zlá je to chudobachudoba,
to srdce z kamene!
161
2.
Ani to slunéčko
není bez slzičky,
loučí se na večer,
vypláče hvězdičky.
Ani to nebe to
nedělá jináče,
často se na jaře
ze smíchu rozpláče.
Hvězdičky útěcha,
jarní dešť rosička,
a to je v bolesti,
v radosti – slzička.
162
3.
Slzičky, slzičky,
velké jste bohatství,
chudého šatíte
v bídě a neštěstí.
V bídě a neštěstí
jmění jste jediné,
a srdce nebohé
ve vás se rozplyne.
Rozplyne, ovlaží,
po vlaze okřeje,
a v srdci za vámi
vyrůstá naděje.
163
4.
Ty kdo pláčeš nad neštěstím,
proč pak si tak naříkáš?
nenaříkej, děkuj bohu,
buď rád, že ty slzy máš!
Hůře je to, těžko je to,
sám-li neseš velkou tíž,
a bolestí rozervaný
ani plakat neumíš.
164