Má jizba.

Hanuš Věnceslav Tůma

Má jizba.
Mně nezlatí okénko slunce než ráno vždy a z večera, a v poledne-li žhavé pálí, mně jizba má se zašerá. A v šeru tom, kdy jiní pilně se záclonami skrývají, já pokojně si hovím v chladu, kterého marně hledají. O kéž by tak mi život plynul, jak tento jasný v letě den, a ráno večer kolébala mě tichá zář v pokojný sen. A v poledne-li žhavé štěstí se jiným vtírá bez ladu, mně, bože, dej u míru svatém jen tichou činnost ve chladu. 215

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma