PASCHA.
Zvon vykřikl! – to bylo zajásání,
neb tři dny srdce zadrhl mu strach;
však dnes šept’ anděl: „Zvěstuj z mrtvých vstání“
a volný radostně bil na poplach.
Hlas varhan po něm prudce z hnízda vzletěl
a křídly máv’ a ploval pod klenbou,
že pod ním těžce květ se třásl světel
i věčna lampa zvedla růži svou.
A s oltáře, jenž ve smutku se halil,
spad’ závoj popelavý dolů hned;
kdos Chmúrný s kletbami se rychle dálil
před Vítězem, jenž v triumfu jde zpět.
Je slyšet Ho jak kráčí Převznešený,
plá úsměv odpuštění ze tváře;
až srdcem zní krok Jeho do ozvěny,
výš vstoupající na trůn oltáře.
58
To chvíle nejvyššího Vítězství je,
to Pekla legionů hrůzný pád;
a v zamčené své brány Křížem bije:
juž otevřete Jeho svatý Hrad.
Hřmí „Hossiana“ lidu na kolenou,
hřmí „Alleluja“ archandělů ples;
a s modlitbou vnitř srdcí zapálenou
se vonný oblak z thuribulí vznes’.
A pohnuli se Svatí s tiarami,
dřív stuhlí žalem fial ve vížkách;
řad andělů se sklonil nad harfami,
a stíny strunami se mihly jako v snách.
A v zřítelnicích lidu odrazily
se sladké ohně žhavých extasí:
svět starý kamsi v dálky probořily
v svět tajuplný, věčný, bez hrází.
V těch dálkách visí Dobyvatel světlý
Dne velikého v červáncích se stkví,
kde Kletby mstivé pouto těžké setlí
a dokoná se Vykoupení tajemství.
Všem otevrou se ráje utajené,
v nichž Dědictví se vrátí odňatá;
neb mystické jich zámky odemčené
Mu v těle září: svatá Stigmata.
59