SAMOTA.

H. Uden

Déšť drob hus na stráň Lomskou pa(J5f) a z tenkých šedých třesoucích se ni(J5f) plášť neprůhled so tká a spřá(J5f) Jak na povel zeňští hos hbi(J5f) se valem všichni ze sedadel zvedli(J5f) a kaž hle kde by se moh skrýti(J5f) pod stříškou rybárny si jedni sedli(J5f) a těs srazili se dohromady(J5f) by hovor neskonče le vedli(J5f) a ji li si lepší rady(J5f) v klus dali se a v kroky chváta(J5f) by prchli do před vlhkem a chlady(J5f) Tik posled a ptáci sa(J5f) již umlkli keř trnu lehce šu(J5f) jak řinou se naň kapky pada(J5f) ruch lidský zmí víc a víc se tlu(J5f) i muž jenž na břehu kameny zel(J5f) by dozal že dobře řit u(J5f) a každou trefu křikem doprozel(J5f) jak podiv se mno li ba(J5f) hry zanechal a kams do dveří vcházel(J5f) Stín ulehl na mořský povrch sma(J5f) a kapky deš víc a víc veň bi(J5f) déšť se posléz i liják pra(J5f) jenž rov padaje se lehce sví(J5f) jak dravec kte šípem do le(J5f) co drápy ost v kořist jižjiž ry(J5f) Již voda zcuchanou se kryje změ(J5f) jak chodily by po čet pluhy(J5f) a jakby kdos nazel do sme(J5f) neb kaž kapka jest jak úder tu(J5f) když dopadne zpět ješ z vody vskočí(J5f) však roveň ji zvíří v drob kruhy(J5f) z nichž kaž roste pomalu se točí(J5f) zas ale hned se rozplý a tra(J5f) když ji kruh mu hle v cestu vkročí(J5f) již nelze kruhy ce rozeznati(J5f) a moře zdá se zmi s drsným hřbetem(J5f) jež natahuje se a zas se krá(J5f) Jak še voj jenž se šíří letem(J5f) déšť rozpjal se a hustou clonu tvoře(J5f) mne obklopil svým vlastním šerým světem(J5f) v nějž nevlou se ani jiskra zoře(J5f) a sotva vdéře se zvuk dálných hla(J5f) Vše zmizelo ba skrylo se i moře(J5f) a zmlklo posléz s deštěm ve pasu(J5f) jenž zvučí v harašivém šeles(J5f) jak zapadal by do zracích kla(J5f) Toť sta seň jenže v jiném zně(J5f) to samota jest váb zadumči(J5f) a pl úchy a pl sně(J5f) jak z dávných dob se do duše mi (J5f) Zas vidím pažit zeleho sadu(J5f) zas tev stromu s hustým křovím splý(J5f) a kdesi v neurči li vzadu(J5f) zní buj smích a hudba zvučí v plese(J5f) zas slyším křik a rozpustilou du(J5f) jež ozvem přitlumeným blíž se nese(J5f) a touhu v duši nezkuše bu(J5f) tak sladce tesknou že se srdce třese(J5f) a nepokoj buší v mla hrudi(J5f) dobrovol v samotu se noří(J5f) a ne proč se odří a tru(J5f) Dnes ta vím jak v zármutku a v hoři(J5f) své ji osalost zve(J5f) když da pod mi se me boří(J5f) že noha pev bod nadarmo hle(J5f) když vola hlas zani v hluši(J5f) jež mrt mlčíc odpodi ne(J5f) když sami zbudem aniž kdo co tuší(J5f) a slyšíme kroky se vzdalu(J5f) jichž depot ostnem roz nám duši(J5f) Vždy miloval jsem ji ta žalu(J5f) jest olejem jenž v cho srdce line(J5f) však znovuzrozením jest varu(J5f) Stín obrovi rukou do kyne(J5f) stín veli jenž též jest osa(J5f) Plášť nádher mu s ramen k nohám plyne(J5f) a řas dlou pev setkán ce(J5f) jest ze samoty a z věčho by(J5f) a blýskacích slun okruh stkvě(J5f) i hvězd shluk jenž plápolem se (J5f) je sponou jen jež lemy pláš že(J5f) a šperkem kterým řasa jeho sví(J5f) Zví srdce lidské že jest Bohu blíže(J5f) dech věčnosti samotou tichou vane(J5f) v něm lo ží zemských tru že(J5f) a jako pírko lehkou hned se stane(J5f) a slupka za slupkou se ří s očí(J5f) když bouří vichru k tvr práci vstane(J5f) a celou skliz lidských či točí(J5f) od leh plévy těž zrno (J5f) že samo na hromadu plnou vskočí(J5f) A byť i plévy jen se rozlely(J5f) přec co v ovzduší tom pev sto(J5f) a to jest láska již jsme v srdcích li(J5f) Jde s námi v samotu kde silou tro(J5f) a jako doma jasnou peruť zve(J5f) když přiblížila se ku svému zdroji(J5f) a k prameni jejž bez ustá hle(J5f) Snad že člověk osalým slouti(J5f) však opuštěným být mu láska ne(J5f) i když se všecko v šerých stínech shrou(J5f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 35
Celkem veršů: 103
Jamb: 103 (100 %)