SAMOTA.

H. Uden

Déšť drobný hustý na stráň Lomskou padá(J5f) a z tenkých šedých třesoucích se nití(J5f) plášť neprůhledný sobě tká a spřádá(J5f) Jak na povel lázeňští hosté hbití(J5f) se valem všichni ze sedadel zvedli(J5f) a každý hledá kde by se moh skrýti(J5f) pod stříškou rybárny si jedni sedli(J5f) a těsně srazili se dohromady(J5f) by hovor neskončený dále vedli(J5f) a jiní věděli si lepší rady(J5f) v klus dali se a v kroky chvátající(J5f) by prchli domů před vlhkem a chlady(J5f) Tik poslední a ptáci jásající(J5f) již umlkli keř trnu lehce šumí(J5f) jak řinou se naň kapky padající(J5f) ruch lidský zmírá víc a víc se tlumí(J5f) i muž jenž na břehu kameny házel(J5f) by dokázal že dobře mířit umí(J5f) a každou trefu křikem doprovázel(J5f) jak podivně se mnozí lidé baví(J5f) hry zanechal a kams do dveří vcházel(J5f) Stín ulehl na mořský povrch smavý(J5f) a kapky deště víc a víc veň bijí(J5f) až déšť se posléz mění i liják pravý(J5f) jenž rovně padaje se lehce svíjí(J5f) jak dravec který šípem dolů letí(J5f) co drápy ostré v kořist jižjiž ryjí(J5f) Již voda zcuchanou se kryje změtí(J5f) jak chodily by po ní četné pluhy(J5f) a jakby kdos naházel do ní smetí(J5f) neb každá kapka jest jak úder tuhý(J5f) když dopadne zpět ještě z vody vskočí(J5f) však zároveň ji zvíří v drobné kruhy(J5f) z nichž každý roste pomalu se točí(J5f) zas ale hned se rozplývá a tratí(J5f) když jiný kruh mu náhle v cestu vkročí(J5f) již nelze kruhy více rozeznati(J5f) a moře zdá se zmijí s drsným hřbetem(J5f) jež natahuje se a zas se krátí(J5f) Jak šedý závoj jenž se šíří letem(J5f) déšť rozpjal se a hustou clonu tvoře(J5f) mne obklopil svým vlastním šerým světem(J5f) v nějž nevloudí se ani jiskra zoře(J5f) a sotva vdéře se zvuk dálných hlasů(J5f) Vše zmizelo ba skrylo se i moře(J5f) a zmlklo posléz s deštěm ve zápasu(J5f) jenž zvučí v harašivém šelestění(J5f) jak zapadal by do zrajících klasů(J5f) Toť stará píseň jenže v jiném znění(J5f) to samota jest vábná zadumčivá(J5f) a plná útěchy a plná snění(J5f) jak z dávných dob se do duše mi dívá(J5f) Zas vidím pažit zeleného sadu(J5f) zas větev stromu s hustým křovím splývá(J5f) a kdesi v neurčité dáli vzadu(J5f) zní bujný smích a hudba zvučí v plese(J5f) zas slyším křik a rozpustilou vádu(J5f) jež ozvem přitlumeným blíž se nese(J5f) a touhu v duši nezkušené budí(J5f) tak sladce tesknou že se srdce třese(J5f) a nepokojně buší v mladé hrudi(J5f) ač dobrovolně v samotu se noří(J5f) a neví proč se odříká a trudí(J5f) Dnes také vím jak v zármutku a v hoři(J5f) své témě jiná osamělost zvedá(J5f) když půda pod námi se láme boří(J5f) že noha pevný bod nadarmo hledá(J5f) když volající hlas zaniká v hluši(J5f) jež mrtvě mlčíc odpovědi nedá(J5f) když sami zbudem aniž kdo co tuší(J5f) a slyšíme kroky se vzdalující(J5f) jichž depot ostnem rozrývá nám duši(J5f) Vždy miloval jsem ji ta žalující(J5f) jest olejem jenž v choré srdce line(J5f) však znovuzrozením jest varující(J5f) Stín obrovitý rukou do ní kyne(J5f) stín veliký jenž též jest osamělý(J5f) Plášť nádherný mu s ramen k nohám plyne(J5f) a řasný dlouhý pevně setkán celý(J5f) jest ze samoty a z věčného bytí(J5f) a blýskajících sluncí okruh stkvělý(J5f) i hvězdný shluk jenž plápolem se nítí(J5f) je sponou jen jež lemy pláště víže(J5f) a šperkem kterým řasa jeho svítí(J5f) Zví srdce lidské že jest Bohu blíže(J5f) dech věčnosti samotou tichou vane(J5f) v něm málo váží zemských trudů tíže(J5f) a jako pírko lehkou hned se stane(J5f) a slupka za slupkou se řítí s očí(J5f) když bouří vichru k tvrdé práci vstane(J5f) a celou sklizní lidských činů točí(J5f) od lehké plévy těžké zrno dělí(J5f) že samo na hromadu plnou vskočí(J5f) A byť i plévy jen se rozletěly(J5f) přec něco v ovzduší tom pevně stojí(J5f) a to jest láska již jsme v srdcích měli(J5f) Jde s námi v samotu kde silou trojí(J5f) a jako doma jasnou peruť zvedá(J5f) když přiblížila se ku svému zdroji(J5f) a k prameni jejž bez ustání hledá(J5f) Snad může člověk osamělým slouti(J5f) však opuštěným být mu láska nedá(J5f) i když se všecko v šerých stínech shroutí(J5f)

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

345. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Spleen. (Jiří Karásek)
  2. V mlze. (Alois Škampa)
  3. Šero. (Alfons Breska)
  4. PUSTÁ HODINA (Hermor Lilia)
  5. Hudba nálady. (Antonín Sova)
  6. PO BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  7. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  8. MARUSIA MARU (Hermor Lilia)
  9. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  10. SMUTNÁ KRAJINA (Antonín Sova)