Šero.

Alfons Breska

Kdos náhle moji duši stmívá, jak jasná okna chladný dech, a vše se šeří, všechno splývá v mlhavých, matných obrysech. Nejasné stíny duší spějí, vše v kalném přítmí usíná, a každý tón zní tlumeněji a každé světlo shasíná. Cos chvílemi se ještě bleskne jak z kalných vln ryb šupiny a opět zmizí v šero teskné záhadné, temné hlubiny. Cos chvílemi se zvučně dere jak z šedé mlhy zvonů hlas a opět zmlkne v hloubi šeré a ticho v duši, ticho zas.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

9. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  2. MĚSTO (Hermor Lilia)
  3. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)
  4. MYSTICKÁ MILENKA. (Otakar Auředníček)
  5. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  6. VIII. Nevěřte sladké, usmívavé tváři, (Václav Šolc)
  7. DEŠTIVÁ NOC. (Adolf Červinka)
  8. Vlny řeky. (Xaver Dvořák)
  9. Vítr. (Jan Daniel Korvín)
  10. Vzpomínka. (Adolf Brabec)