MĚSTO

Hermor Lilia

Vysněny tichem usínavých chvílí mlhavé lampy v kalných ampulích tam ševelivě nepokojny byly ztajenou přítomností zesnulých. Jich mroucím odrazem tma promodrává neslyšná, pod klenutím loggiet, v níž přeludem se mihne říza vlavá jak plachý, v prázdno padající květ. Pak zhaslo vše. Čís stín mi ovál skráň, větrné ruky gesto záhadné kynulo hvězdě, nežli zapadne, proti ní sině zprůsvitněla dlaň.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

57. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Andante... (Emanuel z Čenkova)
  2. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  3. KNIHY. (Antonín Klášterský)
  4. JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM... (František Eisler)
  5. Ze skizzáře umělcova. (Antonín Sova)
  6. FANTOM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  8. Kyvadlo a zrcadlo. (Alfons Breska)
  9. TEMNO, ŠERO (Hermor Lilia)
  10. Šero. (Alfons Breska)