Šero.

Alfons Breska

Šero.
Kdos náhle moji duši stmívá, jak jasná okna chladný dech, a vše se šeří, všechno splývá v mlhavých, matných obrysech. Nejasné stíny duší spějí, vše v kalném přítmí usíná, a každý tón zní tlumeněji a každé světlo shasíná. Cos chvílemi se ještě bleskne jak z kalných vln ryb šupiny a opět zmizí v šero teskné záhadné, temné hlubiny. 109 Cos chvílemi se zvučně dere jak z šedé mlhy zvonů hlas a opět zmlkne v hloubi šeré a ticho v duši, ticho zas. 110