Červánky.

Alfons Breska

Červánky.
Červánků zlatě alej plane a v rozvichřených korunách se sněti na sněť slunce kane, vše rubín, růže, purpur, nach. Večerní vánek větve sklání tlumenou hudbou lásky dum; ó jaký ševel, šepotání, tajemný ruch a snivý šum. Nad hlavou mou se větve sklání a zlatým vzduchem zpívají, jak šel bych dlouhou řadou paní, jež ratolestmi kývají. 23 Za šumu zkvetlých ratolestí, jež stále kynou ve vánku, alejí bloudím v duši štěstí a zlatý odlesk červánků. 24