Aquarium.

Alfons Breska

Aquarium.
Jak na dně moře vládne v duši záhadné přítmí zelené, jež nikdy bouře nerozruší, kde všechny tvary se jen tuší a všechny barvy stlumené. Chvílemi cosi s výše slítne, zda byl to zvuk či pouhý stín? Jak zlatá rybka tucha kmitne směsicí chaluh, šerem svitne a sjede kamsi do hlubin. 101 Hloub tato nezná slunce svitů, zde věčné přítmí, věčná tiš, co tady tajně žije v skrytu, jest neurčitých tuch a citů, myšlenek nedosněných říš. Zde rozvíjí se čárná snění jak vábné řasy rozkvětlé, jež pod vodou své barvy mění a v beztvárnou se hmotu změní, kdyby se octly na světle. 102