Jsou city...

Alfons Breska

Jsou city...
Jsou city, jež se mihnou duší a v tichém spěchu sotva vzruší tu její šerou hlubinu, jak pavouk vodní hladinu. Jak stíny neviděných duchů se dotknou duše v tichém ruchu a tajůplném ševelu, jak vzdušná chůze andělů. Jak vážky stín, jak trávy vůně, jak třtiny vzlyk u lesní tůně, jak motýla pel na křídlech, jak zanikání lesních ech. 107 Jen zamihnou se, jen se kmitnou, je zrak a ucho nezachytnou, a zmizí kdesi v zášeří, že jim ni duše nevěří. Jak tiše přijdou, tiše zmizí, a vše mi vzdálené a cizí, a jakby někdo na sklo dých’, v obrysech splývá mlhavých. 108