Anpiel.

Alfons Breska

Anpiel.
Ó, daleký to mnohých ptáků svist..svist... ........ Poznávám, že Anpiel se blíží. Sulamit.
Jdu spícím městem v chvíli ranní, v červánků zářném vzplanutí, a kolem říms a chrámů bání se míhá na sta perutí. Kol zlatých štítů ptáků tlumy lítají, krouží nade mnou, a jejíchjejich křídla vzduchem šumí dalekou hudbou tajemnou. 71 Ruch křídel vzrůstá, jitrem víří, sta ptáků slétá v ulic mír a jejich zpěv se městem šíří jak hudba tisícerých lýr. Provázen zpěvem jásajícím a šumem ptačích perutí, jak Anpiel jdu městem spícím v červánků jitřních vzplanutí. 72