Na hřbitově.

Alfons Breska

Na hřbitově.
V chomáčích květů stromy níž se kloní, z nich k nebi stoupá opojivý dech, v bující trávě píseň cvrčků zvoní a motýli se honí na hrobech. Na stezkách všude záře slunce jásá a zlatí vetchých černých křížů řad, na které časem teplý vítr střásá s haluzí stromů květů vodopád. Smuteční vrby dlouhé sněti vlají nad hrobu tůní temně zející, kde v lesku slunce tiše naříkají v závojích černých ženy truchlící. 19 Do hlubin hrobu zvolna rakev spouští, hluboké ticho kolem nastává... tu zcela blízko z kvetoucího houští zaznívá kosa píseň jásavá. Jak zlatý déšť se řinou její tóny ve vonném vzduchu, v záři sluneční a zanikají pláče tiché stony, jen píseň stále jásavěji zní. Na víko rakve temně hroudy duní, za hroudou hrouda padá na rakev... mé srdce plno záře, plno vůní, a v slunné hloubi jásá kosa zpěv. 20