Vítr v zahradě.

Alfons Breska

Vítr v zahradě.
Rubíny červánků plály zahradou bílou jak sníh, v tom vítr večerní v dáli v kvetoucích snětích se zdvih’. V korunách vítr se šíří a květů bělostný pýr ve vzduchu zlaceném víří jak stříbrné vánice vír. Větve se ve větru sklání, květiny padají s nich, já bloudím ve květů vání a v nitru mém jásot se zdvih’. 25 Se snětí květů déšť vonný do srdce vítr mi svál a pohádek zlatými zvony v něm dlouho do noci hrál. 26