Jsou city...

Alfons Breska

Jsou city, jež se mihnou duší a v tichém spěchu sotva vzruší tu její šerou hlubinu, jak pavouk vodní hladinu. Jak stíny neviděných duchů se dotknou duše v tichém ruchu a tajůplném ševelu, jak vzdušná chůze andělů. Jak vážky stín, jak trávy vůně, jak třtiny vzlyk u lesní tůně, jak motýla pel na křídlech, jak zanikání lesních ech. Jen zamihnou se, jen se kmitnou, je zrak a ucho nezachytnou, a zmizí kdesi v zášeří, že jim ni duše nevěří. Jak tiše přijdou, tiše zmizí, a vše mi vzdálené a cizí, a jakby někdo na sklo dých’, v obrysech splývá mlhavých.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

54. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČERNÉ JEZERO (Jaroslav Vrchlický)
  2. TICHO JITŘNÍ V LESE. (Kamil Berdych)
  3. Tajemný hvozd. (Alfons Breska)
  4. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  5. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. LUNĚ (Alfons Breska)
  7. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  8. Romance o Černém jezeře. (Jan Neruda)
  9. Návštěva po roce. (Alois Škampa)
  10. MÝŤ. (Jaroslav Haasz)