VIII. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,

Václav Šolc

Nevěřte sladké, usmívavé tváři, z níž farizejská duše na vás číhá, ta srdce vaše v každém tluku stíhá, ba s každou kapkou vaší krve sváří. Jak zvony hlučí všací pochlebáři, kovové srdce hlas až k nebi zdvíhá, i světla zář jim z temných očí míhá, vždyť v slunci rádi vždy se skvějí tmáři. Do srdce hleďte zrakem hloubajícím jak kovkop v tajné země utroby, by v katakombách vzplálo zlato k svícím. Snad že i tvrdší najdete tam kovy, jež vybaví vás z noci poroby, a rozkřísnou vám světla zápal nový.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

115. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NEJKRATŠÍ BALADA (Božena Benešová)
  2. JINÁ PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  3. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  4. Šero. (Alfons Breska)
  5. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ZA SVATOPLUKEM ČECHEM (Jaroslav Vrchlický)
  7. SLOKY. (Josef Kubelka)
  8. Z ČESKÝCH PÍSNÍ (Viktor Dyk)
  9. Duši. (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. TRHANI. (Otakar Auředníček)