PUSTÁ HODINA

Hermor Lilia

Jaká to pustá hodina zde mne zastihla? Pod lesem hučícím, jehož okraj zmrtvěn pni mladých, vyvrácených sosen; sedím pod shrbeným krovem třešně u hrubého stolu, který sbila ruka hospodáře liduprázdné chaloupky, – pro své večery či odpočinek bludný bůhví kterého to pocestného, by na zastávce bezúčelné svého žití dlouho zíral na spadalé vůkol, drobné, trpké plody chudé krajiny? Obloha už zůstane dnes šedá, vítr nespočine celou noc. Jsou léta za mnou, léta přede mnou. Hučí, hučí roky zašlé v sosnách sklánivých a marná melodie doznívá temně v hlubinné tmě boru. Přede mnou mraků neurčité útvary sotva znatelně se rysují – a táhnou, kam, do které kam hloubi budoucí?

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

149. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hudba nálady. (Antonín Sova)
  2. AS (Rudolf Medek)
  3. POZDĚ K RÁNU. (Karel Babánek)
  4. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  5. ÚPADEK RODU. (Emanuel z Čenkova)
  6. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  7. NOKTURNO. (Rudolf Illový)
  8. NAPOSLED V LESE. (Adolf Červinka)
  9. Můj Oblomov – básník. (Antonín Sova)
  10. IV. Ve starém sále ověnčeném zbrojí, (Jaroslav Vrchlický)