Můj Oblomov – básník.

Antonín Sova

Zas podzim podzim šedožlu(J4f) pady křísil nad střechami(J4f) a lis jako z bronzu sku(J4f) s a sprchlo v dlažby šeď(J4m) V tu dobu byl jsem rozjitře(J4f) poznáním ži prchaho(J4f) a společnos přesyce(J4f) jsem hledal na vše odpověď(J4m) Uli bloudiv za večera(J4f) jež rov bez ruchu tu stála(J4f) a barvy světel třásla z šera(J4f) druha z mlá navštívil(J4m) Prach visel v koutech pavouk čer(J4f) zaplétal obrazy a skří(J4f) sem zřídka zbloudil přítel věr(J4f) a ci ten sem nevkročil(J4m) Tu na divanu v slunce jasu(J4f) zkad ží se chumle draly(J4f) jsi slyšel jak se pohnul v žasu(J4f) při prudkém tvojím vkroče(J4m) A kostnatou svou velkou dla(J4f) stisk tvoji tal tebe suše(J4f) a se smíchem v němž pohr(J4f) v nervosním jakéms rozchvě(J4m) Pak s pýchou ulce jenž hy(J4f) přesvědčen o své velikosti(J4f) v županu bídném skorem na(J4f) kol tebe sem tam přecházel(J4m) A vypravoval o svém sně(J4f) o plánech svých a o u(J4f) a v hallucinac rozkrouže(J4f) zas na se ojel(J4m) Zas velimi slovy sníl(J4f) se přelhával se k ži křísil(J4f) jed svadlých o a lil(J4f) ze svo duše vyrvat prah(J4m) Přede mnou knihy sta shledal(J4f) a připravil zas ku studiím(J4f) prach setřásal jenž na nich ssedal(J4f) k nim děcky mluvil jako v snách(J4m) Do kořán okna otevřena(J4f) se zem jedním rozlela(J4f) líc jeho jako okouzlena(J4f) podzim byla no tou(J4m) A no vzruch jak chal zvolna(J4f) zoufa slzy v zrak se draly(J4f) a v starém jeho čele bol(J4f) se vráska ryla tís zlou(J4m) Dřív nečinnos uraje(J4f) domně ulec byl měk(J4f) ty jako strun se dokaje(J4f) na jeho srdce moh jsi bít(J4m) Však mar tra jako vždycky(J4f) zas v hr svo nečinnosti(J4f) Oblomov doby lethargicky(J4f) v těch ztuchlých stěnách počal tlít(J4m) On jedním byl po ce ži(J4f) k němuž jsem neměl odpodi(J4f) a vodu proč vlnobi(J4f) jej vyneslo do skepse dob(J4m) A kolem jeho oken den(J4f) v ruch ztráceje se jednotvár(J4f) za roulettami v še stě(J4f) se zdálo mi že vidím hrob(J4m)

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

196. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. (PŘÍTELI VLAD.) ( H. Uden)
  2. Alejemi. (Emanuel z Čenkova)
  3. Zlatý stín. (Alfons Breska)
  4. ÚPADEK RODU. (Emanuel z Čenkova)
  5. ANGELUS (Otokar Březina)
  6. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  7. Zlatá moucha. (Antonín Sova)
  8. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  9. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  10. PUSTÁ HODINA (Hermor Lilia)