NAPOSLED V LESE.

Adolf Červinka

Já naposled šel rozloučit se s lesy, když s polí zoraných chlad vlhký vál, a napadlého listí žlutou směsí vzdech agonie zvolna dozníval... A přede mnou se holubi již zdvihli, ve vzduchu zašuměl jich dlouhý šik, na obzoru řad modřínů vstal štíhlý a kontury své v sítnici mou vstřik’. A z mezí smuteční šla květů vůně, sen velkých hřbitovů v nich roztříštěn, ó žhavé pánve západů, ó tůně, kam zašlých dnů je přelud pohroužen! Teď sténavá jen hudba vichru zazní ve tmavých vršcích stromů zvážnělých, les celý tone v spadlých listů lázni a hrdliček již zmlknul jasný smích... Tma řítí se mně ve zrak... Tepny buší tu zrychleně, jak praská jehličí, až přijde jaro, jež les v dálkách tuší, zda moje touha s ním též vyklíčí? –

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

43. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ÚPADEK RODU. (Emanuel z Čenkova)
  2. Zlatá moucha. (Antonín Sova)
  3. MLHY. (František Soldan)
  4. Andante... (Emanuel z Čenkova)
  5. JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM... (František Eisler)
  6. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  7. VARHANY. (Antonín Klášterský)
  8. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  9. V podvečer mladosti marného rozeplání, (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Zbloudilé vlaštovice. (Jaroslav Vrchlický)