MLHY.

František Soldan

Ven do mlh vyšel jsem si zimy nadýchat se a do ní zahodit tu celou tíhu dne, v níž zhynuly mé touhy nudou těžké práce jak exotický květ, jenž mrazem uvadne. Mám rád chumáče listí, od loňska jež zbyly, a obrácené stromy dole ve vodách a potok hrčivý, jenž v blízku zurčí chvíli a o pár kroků dále hyne někde v tmách. Sám patřím do vody, jež do daleka plyne a naslouchám, jak z dálky jde sem dusný hřmot a dívám se, jak tvary vlévají se v jiné, jak svit je opouští a prchá do samot. A polem zvolna jdu, kde brázdou tma se vláčí a do hrud vlhkých dýchá otravný svůj dech a na prsa se žitím unavená tlačí, jak v nocích dlouhých Upír v rozpoutaných snech, a kolem vrb jdu, jejichž pahýl strmí němě a který z kmene u ran pučí nesměle. Jdu samoten a smuten děsím se, jak ve mně hrá trouvér zoufalství své písně zemdlelé.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

126. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAPOSLED V LESE. (Adolf Červinka)
  2. NEDĚLNÍ VERŠE. (František Taufer)
  3. V podvečer mladosti marného rozeplání, (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  5. ROKOKO (Rudolf Medek)
  6. Alejemi. (Emanuel z Čenkova)
  7. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Starý obraz. (Xaver Dvořák)
  9. A STROMY ŠUMÍ... (Otokar Fischer)
  10. PÍSEŇ O KONCI ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ (Antonín Sova)