V podvečer mladosti marného rozeplání,

Adolf Bohuslav Dostal

V podvečer mladosti marného rozeplání, v ohníčků touhy své mihavém shasínání, v blízkosti temnoty, neznalý příštích dnů, v minulo naposled ještě se ohlédnu. Kalíšky květů se v zahradách uzavřely, v údolí, kudy jsme šli, už se cesty stměly, a jen tam daleko, daleko v obzorech tichounké slyšíme zalkání, dlouhý vzdech. Zastav se maličko, v smutku mi stiskni ruku, naslouchej laskava plachému srdce tluku, stlumené akkordy večera, jak tu zní, počítej se mnou, kdy udeří poslední.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

192. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM... (František Eisler)
  2. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  3. NEDĚLNÍ VERŠE. (František Taufer)
  4. III. Měsíc vychází. (František Táborský)
  5. AS (Rudolf Medek)
  6. LETNÍ VEČER. (Louis Křikava)
  7. MLHY. (František Soldan)
  8. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MELANĚ (Božena Benešová)
  10. NAPOSLED V LESE. (Adolf Červinka)