V podvečer mladosti marného rozeplání,

Adolf Bohuslav Dostal

V podvečer mladosti marného rozeplání, V podvečer mladosti marného rozeplání,
 v ohníčků touhy své mihavém shasínání, v blízkosti temnoty, neznalý příštích dnů, v minulo naposled ještě se ohlédnu. Kalíšky květů se v zahradách uzavřely, v údolí, kudy jsme šli, už se cesty stměly, a jen tam daleko, daleko v obzorech tichounké slyšíme zalkání, dlouhý vzdech. Zastav se maličko, v smutku mi stiskni ruku, naslouchej laskava plachému srdce tluku, stlumené akkordy večera, jak tu zní, počítej se mnou, kdy udeří poslední. [5]

Kniha Advesperascit (1907)
Autor Adolf Bohuslav Dostal