Starý obraz.

Xaver Dvořák

Tak srdce chví se, – oči se mi kalí; jdu v mládí zpět, chci zase děckem býti, z kad zpomínky se ze všad na mě řítí – jich květy sbírám, které bouře svály; a kudy kráčím, luhy, nivy, skály, kde slziček se rudé květy třpytí, i staré olše, které v dumách stály, vše kyne mi a se mnou teskno cítí. Hle šerem větví obraz známý kmitá, jejž věnec svadlých růží kolem splítá, od dešťů smyt a stářím vetšeje – a dlouho stál jsem před ním srdcem chorý: ó mladosti má, Tys ten obraz starý a věnec svadlý – moje naděje.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

208. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Míť někde v očích světlo sympathie, (Jan Evangelista Nečas)
  2. PÍSEŇ O KONCI ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ (Antonín Sova)
  3. Tvé oči. ( K. Egor)
  4. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  5. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  6. Když všecko odkvetlo... (Antonín Sova)
  7. V podvečer mladosti marného rozeplání, (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. ADAGIO. (Antonín Klášterský)
  9. PRÁZDNÝ ŽIVOT. (Adolf Červinka)
  10. I. Srdce se chvěje, (Karel Mašek)