Starý obraz.

Xaver Dvořák

Starý obraz.
Tak srdce chví se, – oči se mi kalí; jdu v mládí zpět, chci zase děckem býti, z kad zpomínky se ze všad na mě řítí – jich květy sbírám, které bouře svály; a kudy kráčím, luhy, nivy, skály, kde slziček se rudé květy třpytí, i staré olše, které v dumách stály, vše kyne mi a se mnou teskno cítí. Hle šerem větví obraz známý kmitá, jejž věnec svadlých růží kolem splítá, od dešťů smyt a stářím vetšeje – a dlouho stál jsem před ním srdcem chorý: ó mladosti má, Tys ten obraz starý a věnec svadlý – moje naděje. 91

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák