Bijí vlny bouřlivými rázy
vysoké a strmé jako hory –
a než do balvánů břehu vrazí,
o skalní by roztřískla se stěnu,
rozčeří se každá na hřebenu,
rozletí se v stříkající pěnu,
rozzuří se posledními vzdory.
Moře stená, úzkostí se chvěje,
ostrý vichr – musím přivřít oči –
mrazným dechem od západu věje,
vztekle drásá vlny proti srsti,
zvedne smršť, potěžká si ji v hrsti,
jako zahradník činívá s prstí,
a již vodním sloupem prudce točí.
Těžké mraky po nebi se valí,
tmavým vlekem k moři dopadají,
z koutu černajícího se v dáli
příboj, jenž se tříští u Arkony,
ozývá se mohutnými tony –
jest mi, jak bych slyšel hrubé zvony,
jež lid rozptýlený svolávají.
Náhle ve skulině mezi mraky,
již dovedou sotva rozeznati
zkušeného námořníka zraky,
slunce plamenné se objevilo –
moře divoké se skonejšilo,
jako zázrakem se proměnilo
vaším leskem, paprskové zlatí.
Ohlušující řev vln se tiší,
zaniká vzdálené vyzvánění,
vichr lehá, vlny klidně dýší,
svrhly stíny, jimiž mrak je třísní,
a již k břehu pospíchají v tísni,
ozývajíce se tichou písní,
jež se v hymnus plesající mění.
Kolik vlnek, tolik světel hoří,
třpyty sluneční je rozžíhají,
v pěnách čeřenů se duhy tvoří,
a jak dětí na sta, na tisíce,
čelo hladké, rozníceny líce,
v rukou jasné, plápolavé svíce,
vlny v průvodu se ubírají.
Vody před nimi se rozstoupily,
v koberec nejpestřejšího vzoru
pevně setkaný se rázem slily –
do všech barev širé moře hraje,
tu a tam brčálem hustým vlaje
a zas bledne, tmí se, leskem plaje,
až se černě ztrácí na obzoru.
Lodi tři se z dáli vynořily,
z komínů se rovným sloupem nese
vzhůru trojí kotouč kouře bílý,
jako z kaditelnic dým se zvedá,
pára libě páchnoucí a bledá
kroužky modravými cestu hledá,
po níž pevnou věrou k nebi jde se.
Stál jsem na břehu pod samou skalou,
zraky sotva pochopiti mohou
změnu netušenou, nenadálou,
jež se s mořem rozbouřeným stala –
aj, tu rybka šupinatá, malá
z rozčeřené vody vyplavala,
zůstala pak ležet u mých nohou.
Ichthys... Co vše praví tvoje jméno!
Význam písmen velký jest a svatý,
znamení tvé bylo velebeno
v katakombách, za křesťanství vzniku,
zářilo nad hroby mučeníků,
vzývala je srdce plná díků,
ret je slavil vroucí láskou jatý.
Vzal jsem rybku, držel jsem ji v dlani,
v času šeř a v myšlenky se noře –
zvlhly oči zírající na ni.
Což jsem přišel hledět na zázraky?
Pod temnými severními mraky
Spasitel můj nalezl mne taky...
Políbil jsem ji a vpustil v moře.