Z hor strmých divý torrente se žene
Z hor strmých divý torrente se žene
a žlabem kamenitým pádí k moři;
břeh s obou stran vysokou hrázi tvoří,
les citrýnů se lesklým houštím klene,
své těžké větve plody obalené
do bílých květů mandlovníků noří,
keř šalvěje, jenž rudým nachem hoří,
se kloní ku hladině vody pěnné.
A potok hučí: „Těžko klidným býti,
svou cestou nevšímavě k moři jíti,
když krásy tolik naskýtá se očím;
což divu jest, že někdy v touze žhavé
se vzedmu přívalem povodně dravé
a ku květům a k zlatým plodům vskočím!“
19