Co nezaviní jeden chmurný den!
Co nezaviní jeden chmurný den!
Vzduch čistý je, však zbylo tolik par,
že obloha je plna bílých čar,
a slunce, které s ránem vyšlo ven,
mdlé paprsky jen, bledé jako len
po moři rozlévá. Kde zůstal žár
a plný lesk, jenž svítí kouzlem jar,
že zima mizí jako klam a sen,
kde zůstal syté modři temný klín?
Jen strpení! To všecko přijde zas;
když srdce bolestmi se rozchvěje,
žal největší se brzy rozvěje,
však déle zbude smutku lehký stín,
a plné jasno dá teprve čas.
23