Salon se naplnil, hudba již zvučí,
Salon se naplnil, hudba již zvučí,
matinée v proudu je – těšte se, slepí!
soucit a láska již chystají střepy,
léčivé náklady z tuku a žluči.
Sám a sám pár jeden tancem se mučí,
ostatní družina k židlím se lepí,
baví se díváním, kritikou, klepy,
pro dobro obecné trpět se učí.
Štěstí, že déle tu nemusím býti,
obolus dal jsem jíž, mohu zas jíti;
lépe, než v mámivých voňavek puchu,
venku je na čistém, lahodném vzduchu,
moře kde bije ve pěnivém ruchu,
slunce kde třpytivým paprskem svítí.
27