Šel rychle, k moři upřeně se díval,
Šel rychle, k moři upřeně se díval,
tu zaraziv se, stanul z nenadání,
vlas prošedivělý přitlačil k skráni
a k proudu slov, jenž spěšně se rtů splýval,
sám pochvalu a plný souhlas kýval;
kde kdo svou hlavu v parném slunci sklání,
„toť blázen!“ k sousedu děl bez váhání
a na terasse klidně dál se zhříval.
Jste příliš hbiti se svým krátkým soudem
vy, kterým každý troupem jest a bloudem,
kdo nepodobá se vám každým oudem;
co v oku plálo a co slovem znělo,
snad viděním a tušením se chvělo,
a širé moře básni rozumělo.
37