Buď zdrávo, slunce! Zvolna vstáváš z moře,
Buď zdrávo, slunce! Zvolna vstáváš z moře,
jež vlnou smývá plamenný tvůj bok,
již do výše tě povznes’ pružný vskok
a jdeš jak muž, jenž v myšlenky se noře,
kol kolem rozhlíží se po úhoře,
jejž osívati má – tvých nohou krok
se mění v třpyt a v jasných světel tok,
jenž k zemi splývá, plným ohněm hoře.
Mha padá před tebou, a prchá mrak,
trs trávy zelené se k tobě dívá,
pták hledá tě, jenž ve hnízdě si zpívá;
z tvých paprsků se všecka píseň rodí,
jež vznáší se nad svírající tlak
a k tobě vine se a s tebou chodí.
44