Jde cestou poslední muž dobročinný,
Jde cestou poslední muž dobročinný,
šli všichni s ním, čest nejvyšší mu vzdali,
i na svítilny černé roušky dali
a po ulicích rozsypali třtiny.
A ve vzduchu jsem viděl lehké stíny:
to dlouhým zástupem se děti braly,
jež přijdou teprv, aby dary vzaly
a staly se mu dcerami a syny.
Řeč plná chvály zaznívala tklivě,
že zarosily přemnohé se líce,
i vlny mořské zašuměly snivě,
však stíny mlčely... Toť zcela prosté:
Když z dobrých skutků žeň bohatá vzroste,
o tom, kdo zrno vsil, neví se více...
47