Je poledne, již zavzněl zvonu hlas;
Je poledne, již zavzněl zvonu hlas;
kde mluvil kdo, kde seděl kdo či stál,
z nich nikdenikdo paprsku si nevšímal,
jenž plným žárem ve vzduchu se třás’.
Jen každý děl: „je svrchovaný čas!“
a zvedl se, či rychle dál se bral,
tu tam se hovor přerušený smál:
„Však odpoledne sejdeme se zas!“
Když péče o tělo a chuť a hlad
jsou hlavní věcí, a když slunce jas
a čistý vzduch jsou pouhým lékem jen,
co platit může plné moře krás?
Od jídla k jídlu rozměřen je den
a výplní jest kouzlo bujných vnad.
64