Vstal měsíc nad horu, byl celý rudý,
Vstal měsíc nad horu, byl celý rudý,
do výše vyhoupl se lehkým vskokem:
„Jak nebezpečným jest mi slunce sokem,
zda za ním, zářným, jíti smím já chudý?“
Pojď, sličná luno, k čemu stud a trudy!
Svět hledí k tobě nedočkavým okem
a těší se, že stříbrným svým krokem
noc povalíš a tmu a její bludy.
Buď mysli dobré! Když se světlo vznítí
a ví, že září, ví, že plá a svítí,
proč ještě jasnějším by chtělo býti?
Kdo vstali k oběti své celé síly
a vykonali ji ve vhodné chvíli,
pro klid svých srdcí dosti učinili.
70