Když ruka mozolná se k Tobě spíná,
Když ruka mozolná se k Tobě spíná,
na drsnou dlaň Svým jasným okem shlédni,
vždyť utrpením volá práce všední,
a leskem zásluh svítí její špína.
Když ale v pěst ji sevře zloba siná,
jak radila by: ku pomstě se zvedni!
Své trestající rámě nepozvedni,
a míra nutné nápravy buď jiná.
Kdo nejvznešenější Ti pěli chvály,
vždy velikým Tě slitovníkem zvali;
Sám urovnáváš nepoměry křivé,
jichž zmatek zas a zas Tvé dílo kazí;
buď shovívavým, když se v bouři živé
snad nedočkavý člověk vymkne z hrází!
97