Jako mrzák, jenž po dávném zvyku

H. Uden

Jako mrzák, jenž po dávném zvyku schromlé údy své na podiv staví, potočily se v nesoulad pravý větve skroucené nahého fíku. By se vyhnul veškerému styku, rovnaje si květy lepé hlavy, odvrací se stranou odmítavý hrdý kmen štíhlého mandlovníku. Zadul vítr – mandloňové květy ke kostrbatému fíku slétly, drsné větve s něžnými se spletly... Ano, stromy! Byť i celé světy různých přehrad dělily vás oba, všecky zvrátí bouře vztek a zloba.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

364. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. AMOR. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Komtessy. (Zikmund Winter)
  3. RODINA. (Antonín Klášterský)
  4. V keřů holé trny ( H. Uden)
  5. První kapitola. (Josef František Karas)
  6. SONET. (Antonín Klášterský)
  7. Spiritualiter (Otokar Fischer)
  8. Mimosa. (Jaroslav Vrchlický)
  9. I   Jak je to pitomé, když odvahy již není (Stanislav Kostka Neumann)
  10. LEHKO V SRDCI (Antonín Sova)