Přes hory se mlha převalila,
Přes hory se mlha převalila,
z třásně malé, očím sotva znalé
rostla rychle, šířila se dále,
po svazích se lehkou parou lila,
nízké břehy a pak moře skryla.
moře zelenavě prokvetalé
jako louka plná trávy zralé –
nad ním teprve se zastavila.
Poutník, který mořem širým chodí,
plula loď a potkala se s lodí;
bůhví z které asi jasné dáli
obě přišly a kam která pílí,
obě ale chuchval mlhy bílý
na stěžních a plachtách s sebou vzaly.
120