Zdí mraků pevnou dřív, než kdo se nadál,
Zdí mraků pevnou dřív, než kdo se nadál,
v den třetí slunce prodralo se chvatem,
zas palma pokryla se bledým zlatem,
se třpytným paprskem, jenž naň se vkládal,
list vějířovitý stín lehký spřádal,
jas rozletěl se nebem, rychlým zvratem
hnal mrak se k horám s roztrženým šatem,
a s třásní vlajících déšť k zemi padal.
Ač v každou kapku dřív, než spadla na zem,
svit sluneční radostným vnikal rázem,
přec každá krůpěj mlhavě se tměla,
a bylo vše jak v pravé chvíli blaha,
když s úsměvem, jímž líce plane celá,
se mísí slza bohatá a vlahá.
123