Par těžkých závoj, mračen temný lem
Par těžkých závoj, mračen temný lem
na vrchy padá, na bradla se níží,
po táhlých svazích v údolí se plíží,
nad řekou krouží v kolotání mdlém.
Jak zpovědník, jenž nahýbá se k mříži,
by slyšel zprávu o dobrém i zlém,
stín vlající v pohnutí truchlivém
až k samé zemi kloní se a blíží.
A slyší žalobu na hrůzy smrti,
jež vše, co žije, potírá a drtí,
šept přitlumených stesků – mlha bledá
se v zármutku a v ustrnutí zvedá,
a brázdy v polích hluboké jak vrásky
jsou zmyty slzou soucitu a lásky.
20