Když v poslední hodině odpoledne,
Když v poslední hodině odpoledne,
ač naděje a víra téměř mizí,
ač bledých stínů hustě stkanou přízí
se nebe pokrývá a šmahem šedne,
přec aspoň na chvíli se slunce zvedne
a prodere se třpytem záře ryzí,
jak trpělivé srdce žeň svou sklízí,
jak nadšeně a vděčně k slunci vzhledne!
Byť ráno přešlo pošmurně a chladně,
a byť i poledne se překlonilo,
ne – pozdě není! Plně, sytě stačí,
když pozdní slunce polibek svůj vtlačí
na bledé čelo, které v něm jen žilo,
když doušek čistý nalezne se na dně.
45