Jen jeden ostrý dech, jenž vanul mrazem,
Jen jeden ostrý dech, jenž vanul mrazem,
se dotkl kaluže, již povrch šedý
kryl tříští se a stuhl v tenké ledy
a v hladkou plochu proměnil se rázem.
Jen jeden paprsek, jenž slétl na zem
snad poprvé a také naposledy:
již zatřpytil se povlak ledu bledý
a rozjiskřil se náhlým světla vzkazem.
Jen něco pevnosti, jen trochu lásky –
a kalný příboj, jenž se proudem vlní,
jenž mladá srdce nepokojem plní
a v hladká čela ryje pusté vrásky,
se zčistí v tvrdou ocel přesvědčení
a nadšením se v jasný křišťál změní.
58