Zvyk nepěkný! Zvuk hudby vzduchem letí,
Zvyk nepěkný! Zvuk hudby vzduchem letí,
jdou lidé s pohřbem, snad za rakví chudou
zní nářek těch, kdo opuštěni zbudou,
snad kráčí s matkou houfec sirých dětí.
V tom ozvala se hudba druhá, třetí
a čtvrtá – smutnou všecky čtyři hudou;
smrt, dobrý hospodář, to béře sudou
a najednou vyváží všechno smetí.
Ton rve se s tonem, zvuk se na zvuk vrhá,
že hrozný nesoulad až uši trhá,
a zdá se mně, že vlaje křídlo dračí,
že ozývá se v jásajícím ryku
křik smrti děsný ze slzí a vzlyků,
že výsměch posupný se rouhá pláči.
65