Loď zřel jsem ve snách lepou v hrdém zjevu,
Loď zřel jsem ve snách lepou v hrdém zjevu,
však co v ní bylo zápasu a řevu!
Na plavce plavec zuřivě se vrhá
a střelku mu i veslo z rukou trhá,
druh druha k zemi sráží jako plévu
a neustává v nepřátelském hněvu,
až cáry poslední mu s těla strhá,
a po zdeptaném do výše se šplhá...
A zřel jsem, jak ve vřavě neustálé
loď klidně plynula a spěla dále,
jak vlastní její tíha, vlastní síla
vod tmavou hlubinu tak rozčeřila,
že prodloužila třpytivým se chvostem,
jejž plní obloha svých světel stkvostem.
75