Má člověk a má národ lví svůj spár,
Má člověk a má národ lví svůj spár,
jenž vzepne se, když čas se naplní,
co jest, již tím, že moc má, zakrní
a násilníkem stane se i dar.
Pak zavzní řev a vzplane boj a žár
a trní hromadí se na trní,
až nejklidnější tůň se zavlní
a vše, co bylo, propadne se v zmar.
Spár vítězí a když se ustálí,
když urovná se v řádu přiznaném,
hned břímě jařma svého uvalí
na všecko, co se těžce poddává,
a na všecko, co nově povstává,
a sám se stane také tyranem.
77