Jak dáma, která stkvostnou toaletu
Jak dáma, která stkvostnou toaletu
a pyšný úbor urovnala plný,
když ví, že každý záhyb nepatrný
spjal vkus a chic že srovnal každou tretu,
mne vítá zahrada. Zášť celých světů,
i kdyby měla bystré oko srny,
na bílém rouchu nenašla by skvrny;
co strom, to kytice bohatých květů,
co keř, to šperk je ze stříbrných nití
a tence tepaného filigránu, –
hle, kousky ledu zdobí každou hranu,
a každý matnou perličkou se třpytí,
snad tlapky kočičí, jež přešly sněhem,
je všecky přišívaly zběžným stehem.
81