(TASSO.)
Chrám prázdný byl, a stíny se již tměly,
když mramorový náhrobek jsem zřel,
kde celý muž, jenž bojoval a pěl,
je skryt a schován pod Karrarskou bělí.
Žel, celu klášterní že uzavřeli,
stan poslední, kde čekal jsi a bděl,
když doubec tvůj se v nočním větru chvěl,
a hvězdy po nebi se rozletěly.
Ty’s básník byl a byl jsi rytíř pravý,
že láskou trpěl jsi a kouzlem zpěvu
po dávných stopách svatých bojů chodil,
Bůh sám od zrní odvál planou plévu,
vzal trpký osten vědomí z tvé hlavy
a ještě za živa tě osvobodil.
87